Malá knižní recenze: Crème brûlée a panna cotta - svěží i hřejivé (Jette Sanderová)

Loňské Vánoce mi přinesly kuchařku, u které ani nebudu zastírat, že bych si jí sama dobrovolně nekoupila. Panna cotta i crème brûlée jsou pro mě sladkosti, ve kterých jsem příliš zalíbení zatím nenašla. Se zkoušením jsem si tedy dala dost na čas, ale když už se ke mně knížka dostala, tak jsem samozřejmě některé recepty vyzkoušet musela.

K mému údivu obsahuje kuchařka nejen sladké ale i slané recepty. V tomto ohledu jsem byla více než skeptická a moc se mi slané verze zkoušet nechtělo, ale co by to pak bylo za recenzi:)

Knížka je členěna do dvou částí – první část obsahuje pouze recepty na crème brûlée a druhá na panna cottu. Obě pak obsahují sladké i slané verze zhruba ve stejném poměru. Většina receptů je opatřena fotografií, což oceňuji. Na druhou stranu mi některé fotografie vzhledem k použitým ingrediencím přišly dost nepravděpodobného vzhledu, což některé mé výsledné výtvory potvrdily. Tento foodstylingový nešvar je bohužel hojně rozšířený, pro mě ale vždy velice ubírá na věrohodnosti celé kuchařky. Navíc musím podotknout, že stylizace fotek se mi ve většině případů vůbec nelíbila a působila poměrně křečovitým dojmem. Vlastně už samotný přebal knížky, na kterém se spolu nachází cuketa, čokoláda, sušená švestka, kreveta a další, ve mně příliš důvěry nevzbuzoval.

Ukázka z knihy "Crème brûlée a panna cotta - svěží i hřejivé"

 

Samotné recepty jsou psány stručně a jasně, konec konců není zde příliš mnoho co vymýšlet. Sladké verze obsahují poměrně dostupné suroviny (tedy až na orientální kávovou sůl, jejíž existenci se mi vůbec nepodařilo vypátrat, takže předpokládám že to bude nějaký překladatelský šotek;). U crème brûlée oceňuji, že zdejší recept počítá i s celými vejci a nikoliv jen se žloutky, což mě v minulosti vždy od zkoušení odrazovalo. U slaných receptů byli již obtížnější sehnatelné a kombinace s krevetami nebo lanýžem! se mi na domácí pokusy moc nepozdávaly. 

Receptů jsem vyzkoušela několik, všechny dopadly vlastně dobře a na žádný zádrhel jsem při jejich realizaci nenarazila. Velmi mile mě překvapily sladké verze panna cotty z mléčné čokolády a jahodové crème brûlée, které se stalo mým jasným favoritem. Překvapivě nebyly špatné ani slané verze, které jsem zkoušela. Rajčatové crème brûlée, chutnalo vlastně jako taková smetanová rajčatová pomazánka a panna cotta se šunkou, česnekem a petrželkou byla opravdu dobrá.

Po této recenzi knížku asi na dlouho odložím, protože můj vztah k panna cottě a crème brûlée se příliš nezměnil. Celkově to ale kuchařka není špatná, takže pokud jste ultimátní fanoušek panna cotty či crème brûlée, tak by Vám mohla přijít vhod. Jinak si ale myslím, že si vystačíte se základními recepty a případnou další inspiraci můžete načerpat na internetu. 

Malá knižní recenze: Je libo kousek dortu? (Eva Brucknerová)

Minulý týden mi domů dorazil balíček, jehož obsah byl pro mě tak trochu záhadou. Záhada se samozřejmě vyřešila hned po rozbalení. Byla to knížka receptů na dorty od Evy Brucknerové s názvem Je libo kousek dortu?, kterou jsem si objednala v předprodeji už v květnu a úplně jsem zapomněla, že v září by mi hezky čerstvě vydaná měla dorazit domů. Knížka se skládá z rad a receptů, které autorka v posledních letech zveřejnila na svém blogu „Je libo kousek dortu?“. Tento blog je mou pravidelnou inspirací a před jeho autorkou smekám v mnoha ohledech. Její dorty jsou poctivé a úžasně chuťově vyladěné, krásně upravené a nafocené a hlavně je u nich vždy podrobný postup, díky kterému je radost péct. Ze stejných důvodů také doporučuji Evinu kuchařku, ve které si najdou své začínající i pokročilejší cukráři.

Knížka je členěna do několika sekcí. V první části je troška nezbytné teorie o dortech, surovinách, pomůckách a postupech. Následuje několik základních receptů na piškotový korpus, krém aj. Další části jsou už věnovány samotným receptům na různé druhy dortů. Autorka recepty rozdělila tematicky na dorty ke kafíčku, pěnové a slavnostní dorty. Receptů na dorty je tu celkem 58 a určitě si tu své najde každý. Osobně bych možná recepty řadila jinak, ale to je jen detail. Jde o recepty a ty jsou úžasné. Za velké plus považuji, že u každého dortu je fotografie a podrobný postup s tipy. Sama jsem už dříve zkoušela s menšími úpravami např. princeznin dort, meruňkový dort s marcipánem a dort s marcipánovou pěnou a všechny se povedly.

Ukázka z knihy "Je libo kousek dortu?"

Kromě samotných receptů se mi líbí celkové i zpracování knihy.. Obzvláště z obálky jsem byla nadšená, je jednoduchá a přitom krásná a výstižná. Skvěle mi vyhovuje i formát a velikost knížky. Jediné s čím mám trošku problém je to, že kvůli množství textu je pro mě písmo menší, ale to je prostě daň za to, že jsou recepty a postupy tak podrobně rozepsané.

Pokud Vás knížka zaujala, tak si jí můžete objednat přímo na autorčiných stránkách viz odkaz výše a měla by být k sehnání také u knihkupců.

 

Malá knižní recenze: Dezerty jedna báseň (Mirka van Gils Slavíková)

Kuchařky si sama nekupuji a to z prostého důvodu, nemám na ně doma místo. Tedy kdyby se našla nějaká, která by mě obzvlášť zaujala, asi bych udělala výjimku, ale ještě jsem na takovou nepotkala. Na kuchařku Dezerty jedna báseň jsem narazila při listování časopisem o vaření a především kvůli její autorce jsem si říkala, že až jí někde v knihkupectví potkám, tak si jí určitě minimálně prolistuji. Mirka Slavíková patří k nejlepším a nejuznávanějším českým cukrářkám, takže jsem na její kuchařku byla moc zvědavá. Shodou okolností tuto kuchařku dřív než já potkal v knihkupectví můj taťka a tak se stalo, že jsem jí dostala dárkem k narozeninám a měla jsem to bez práce a rozhodování, zda jí potřebuji či nikoliv:-) Knížka je naštěstí poměrně skladná a jejích 124 stran se vejde i do mého pidibytu.

Co se týká obsahu ten je zaměřen především na francouzské sladké pečivo - makronky, madlenky, financiers, kokosky a jim podobné. Nejde tedy o žádné o supersložité recepty nad jejichž přípravou by člověk trávil hodiny času. Ozvláštněním celé knížky je malá exkurze do historie jednotlivých pochutin, díky které je přiblíženo pozadí vzniku receptů. Na dalších stránkách jsou pak jednotlivé recepty většinou v několika různých chuťových obměnách. 

Za velké plus knížky považuji fotografie u každého receptu a použití kvalitního papíru. Také se mi líbily střípky z historie, které v člověku vzbuzují chuť recepty ihned vyzkoušet. Kdo by také nechtěl ochutnat sladkost oblíbenou na dvoře královny Marie Antoinetty? Co mě naopak moc nezaujalo je styling fotografií, který na mě mnohdy působil smutným a tmavým dojmem, ale to je věc vkusu. Recepty jsou sepsané stručně, což do značné míry souvisí s jejich jednoduchostí. Pouze v případě makronek bych začátečníkům doporučila pro zdárný výsledek načerpat informace i jinde (třeba zde u mě na blogu nebo prohledejte internet).

Ukázka z knížky Dezerty jedna báseň

Knížka Dezerty jedna báseň rozhodně nepatří k těm, které by musel mít každý ve své knihovně, mně se ale svým zaměřením trefila do vkusu. Mimo makronek je pro mě většina receptů nová a svou jednoduchostí i lákavá k vyzkoušení. Konečně snad také použiji formu na madlenky, která je součástí mé domácnosti už přes rok. Prvním receptem, který jsem vyzkoušela byly financiers a to hlavně proto, že jsem krásně zužitkovala bílky, které mi zbyly z výroby žloutkového krému, o tom ale až jindy:-)