Malá knižní recenze: Dezerty jedna báseň (Mirka van Gils Slavíková)

Kuchařky si sama nekupuji a to z prostého důvodu, nemám na ně doma místo. Tedy kdyby se našla nějaká, která by mě obzvlášť zaujala, asi bych udělala výjimku, ale ještě jsem na takovou nepotkala. Na kuchařku Dezerty jedna báseň jsem narazila při listování časopisem o vaření a především kvůli její autorce jsem si říkala, že až jí někde v knihkupectví potkám, tak si jí určitě minimálně prolistuji. Mirka Slavíková patří k nejlepším a nejuznávanějším českým cukrářkám, takže jsem na její kuchařku byla moc zvědavá. Shodou okolností tuto kuchařku dřív než já potkal v knihkupectví můj taťka a tak se stalo, že jsem jí dostala dárkem k narozeninám a měla jsem to bez práce a rozhodování, zda jí potřebuji či nikoliv:-) Knížka je naštěstí poměrně skladná a jejích 124 stran se vejde i do mého pidibytu.

Co se týká obsahu ten je zaměřen především na francouzské sladké pečivo - makronky, madlenky, financiers, kokosky a jim podobné. Nejde tedy o žádné o supersložité recepty nad jejichž přípravou by člověk trávil hodiny času. Ozvláštněním celé knížky je malá exkurze do historie jednotlivých pochutin, díky které je přiblíženo pozadí vzniku receptů. Na dalších stránkách jsou pak jednotlivé recepty většinou v několika různých chuťových obměnách. 

Za velké plus knížky považuji fotografie u každého receptu a použití kvalitního papíru. Také se mi líbily střípky z historie, které v člověku vzbuzují chuť recepty ihned vyzkoušet. Kdo by také nechtěl ochutnat sladkost oblíbenou na dvoře královny Marie Antoinetty? Co mě naopak moc nezaujalo je styling fotografií, který na mě mnohdy působil smutným a tmavým dojmem, ale to je věc vkusu. Recepty jsou sepsané stručně, což do značné míry souvisí s jejich jednoduchostí. Pouze v případě makronek bych začátečníkům doporučila pro zdárný výsledek načerpat informace i jinde (třeba zde u mě na blogu nebo prohledejte internet).

Ukázka z knížky Dezerty jedna báseň

Knížka Dezerty jedna báseň rozhodně nepatří k těm, které by musel mít každý ve své knihovně, mně se ale svým zaměřením trefila do vkusu. Mimo makronek je pro mě většina receptů nová a svou jednoduchostí i lákavá k vyzkoušení. Konečně snad také použiji formu na madlenky, která je součástí mé domácnosti už přes rok. Prvním receptem, který jsem vyzkoušela byly financiers a to hlavně proto, že jsem krásně zužitkovala bílky, které mi zbyly z výroby žloutkového krému, o tom ale až jindy:-)

(Raw) Malinový dort

Nikdy jsem si nemyslela, že bychom mohli mít doma tolik malin, že nebudeme vědět co s nimi. Pravda, byli jsme na to tři místo obvyklých pěti, ale i tak jsem byla překvapená, kolik se nám letos urodilo. Díky tomu došlo konečně i na zkoušku tohoto receptu, který už mám v receptáři snad přes rok a pořád ne a ne ho vyzkoušet. Naštěstí jsem ho ale nevyhodila, což občas s dlouho nevyzkoušenými recepty dělám, protože jinka bych se v bytě nehla:-)

Dort je ze zcela jiného ranku, jelikož se jedná o raw recept, tzn. že použité potraviny neprošli teplotou vyšší než 42°C, jde tedy o nepečený dort. Raw sladkosti obsahují často velké množství ořechů a nejinak tomu je i v případě tohoto receptu. Dortík je dobrý, i když pro někoho může být jeho chuť trošku nezvyklá. Pokud tedy vyloženě netrváte na úpravě raw, doporučuji na těsto použít základ na cheesecake tj. rozdrcené sušenky s máslem.

Těsto: (forma o průměru 18 cm)

100 g mandlí

50 g sušených datlí

Náplň:

250 g kešu ořechů

80 g kokosového oleje

60 g sirupu z agáve

125 g malin

šťáva z poloviny citronu

Mandle si den předem namočíme do vody, aby změkly a totéž uděláme i s kešu ořechy. Datle si nakrájíme na menší kousky a spolu se slitými mandlemi dáme do foodprocessoru (mixéru) a mixujeme, dokud se nevytvoří kompaktní směs. Těsto přesuneme do formy vyložené pečícím papírem a dobře upěchujeme.

Slijeme si kešu ořechy a dáme je spolu s kokosovým olejem, sirupem z agáve a vymačkanou citronovou šťávou do foodprocessoru. Celou směs rozmixujeme na konzistenci kaše. Ochutnáme, zda je směs dostatečně sladká a případně dosladíme sirupem a promixujeme. Polovinu ořechové směsi odebereme a dáme ji jako druhou vrstvu do dortové formy. Do mixéru přidáme omyté maliny, řádně rozmixujeme a přemístíme do formy. Dort dáme zhruba na 12 hodin (přes noc) do mrazáku, před podáváním ho necháme několik hodin v lednici, aby nebyl příliš tuhý.

Tipy:

Dort uchovávejte v lednici, aby držel tvar.

Pěna z červeného rybízu

Tolik červeného rybízu jako letos se nám snad ještě neurodilo. Poté co jsem uvařila tak 10 kilo marmelády a jeho množství se moc neztenčilo, jsem začala přemýšlet, co s ním dál. Samozřejmě nesměla chybět klasika v podobě kynutého koláče s drobenkou (recept najdete zde). Ovšem ten se všem rychle zají, takže víc jak jednou týdně se péct nedá, tak co s tím zbytkem. Tak mě napadlo zkusit udělat z rybízu pěnu a nápad to nebyl vůbec špatný, tedy alespoň podle odezvy mých ochutnávačů. Při druhém pokusu jsem se rozhodla pěnu vylepšit o pěnu z hořké čokolády, ale výsledek mě zklamal, protože čokoláda ač v menšině chuť rybízu zcela přebila, takže příště určitě bez ní.

Ingredience: (cca na 4 porce)

250 g rybízu

100 g cukru

200 ml smetany ke šlehání

12 g mleté želatiny

Rybíz si omyjeme. Pokud máte lis na ovoce, pak ho celý prolisujeme, abychom získali 200 g šťávy. Kdo lis nemá, má bohužel nepoměrně víc práce. Rybíz odstopkujeme, krátce povaříme, aby změknul a přes síto přepasírujeme na potřebných 200 g šťávy.

Želatinu zalijeme trochou studené vody a necháme nabobtnat. Šťávu s cukrem dáme do kastrolku a povaříme, aby se cukr rozpustil. Směs odstavíme, necháme zhruba minutu zchladnout a vmícháme do ní nabobtnalou želatinu a mícháme do rozpuštění. Základ pěny necháme vychladnout. V míse ušleháme smetanu do tuha a opatrně jí postupně vmícháváme do vychladlé směsi. Naplníme pohárky a dáme minimálně na 4 hodiny ztuhnout do lednice.

Tipy:

Množství cukru záleží na Vaší chuti. Každopádně mějte na paměti, že šlehačka chuť rybízu hodně zjemní, takže se může snadno stát, že pěna bude mdlá, pokud jí moc osladíte.

Třešňový clafoutis

Konec června mám vždycky nabitý. Mí drazí rodičové touto dobou jezdí na dovolenou a mně zůstane na starost zahrada plná rybízu, třešní a malin. Z rybízu dělám marmeládu, maliny většinou sníme jen tak, ale co s těmi třešněmi. Přesně vzato nemáme totiž klasické třešně, ale odrůdu zvanou chrupky, která není tak červená a chuťově je trochu nahořklá, ale i přesto je dobrá. Nehodí se ale moc na marmelády, i když já jsem jí letos zkusila udělat s trochou rybízu, tak uvidíme, zda bude chutnat. 

Pro inspiraci na koláč jsem si odskočila do Francie. Clafoutis je vlastně obdoba české bublaniny, ale těsto je mnohem vláčnější a nehrozí tak udušení jako naší bublaninou:) Variací na tento recept existuje nespočet, já mám jeden osvědčený (použitý i v receptu na obrácený jablkový koláč), takže nemám potřebu experimentovat, i když tentokrát mě výsledný vzhled trochu zklamal, protože třešně mi zůstaly v těstě hodně dole. Naštěstí na chuti to nic nemění.

Těsto: (forma o průměru 24 cm)

120 g hladké mouky

50 g cukru krupice

200 ml smetany ke šlehání

1 vejce

2 žloutky

1/2 prášku do pečiva

500 g vypeckovaných třešní

Vejce s cukrem si vyšleháme do světlé pěny. Přidáme prosátou mouku s práškem do pečiva a nakonec opatrně, tak abychom si nezacákali celou kuchyň, vešleháme smetanu. Dno dortové nebo koláčové formy si vyložíme pečícím papírem a poklademe ho vypeckovanými třešněmi. Zalijeme těstem a pečeme v předehřáté troubě na 180°C zhruba 30-40 minut. Koláč můžeme podávat teplý i studený.

Tipy:

Třešně můžete použít i s peckami, údajně by pak měly mít lepší chuť a odpadne Vám tak práce s odpeckováváním. Nejsem si ovšem jistá, zda to ocení také strávníci:) Vypeckované třešně můžete předem naložit do třešňové pálenky, kterou bohužel nemám, takže jsem tento krok musela vynechat.

Zapomenuté narozeniny

Jsem hrozná ostuda, úplně jsem zapomněla, že už je to rok, co existuje tento blog. Tedy abych byla přesná bylo tomu už 31.května, takže se ani nebudu snažit svou zapomnětlivost omlouvat a prostě a jednoduše si sypu popel na hlavu. Původně (tj. před rokem) jsem chtěla k prvnímu výročí upéct něco opravdu speciálního, ale to už je teď pasé. Rozhodla jsem se tedy alespoň vystavit fotky dortů a minidezertů, které se na blog nedostaly a tak trochu vypovídají o mém ročním počínání.

Když jsem blog zakládala, nedovedla jsem si představit, jak těžké je neustále hledat nějaké recepty, které stojí za publikování. Samotné pečení, focení, sepsání a vystavení také nějaký čas zaberou. S původním osobním závazkem jeden příspěvek za týden jsem měla velký problém, ale nakonec jsem se s tím celkem popasovala. O to větší obdiv teď chovám ke všem bloggerům, kteří i po několika letech přispívání přichází pravidelně s novými a zajímavými příspěvky.

Já jsem měla a mám největší problém s focením. Doma mám poměrně málo světla a navíc peču po večerech, takže pořídit dobrou fotku se v mém případě rovná téměř zázraku. Nemluvě o mé nepřílišné kreativitě při food stylingu (fotky níže toho budiž důkazem, většinou jedna jako druhá).
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Minidezerty dělám strašně ráda, výsledek je vždy hezký na oko, protože co je malé to je hezké, takže nějaká ta nedokonalost se lehce ztratí. Na fotce níže jsou následující: tiramisu, výběr čokoládových dezertů, výběr dezertů s čokoládou a jahodami, broskvová charlotta, cupcakes s čokoládovým krémem, makronky s pistáciovým a karamelovým krémem.

S dorty je to trošku horší než s minidezerty, většinou je dokončuji těsně před konzumací, takže nebývají tak vzhledově uhlazené, jak by si  zasloužily. Největší problém mám s rovnými boky, které se mi prostě zatím nedaří, ale mám pocit, že se už trochu zlepšuji. U pěnových dortů jsou boky jednoduché, ale zase nikdy nevíte, jestli pořádně zatuhnou, takže je to tak trochu sázka do loterie.

Dorty: s citronovou pěnou a čokoládovou ganache, s borůvkovou pěnou a želé, meruňkový dort s čokoládou a citronový pěnový dort.

Poslední kategorií, které jsem se za ten rok věnovala, jsou potahované dorty. Zatím jsem úspěšná tak napůl, ale jelikož jsem nikdy nebyla moc zručná a moje umělecké nadání se přes veškeré snahy pohybuje na hranici nuly, tak jsem vlastně předčila vlastní očekávaní:) Za vše v tomto případě, ale vděčím všemožným cukrářským fórům, kde člověk najde téměř všechny potřebné informace a zbytek už je holt o cviku a zkušenostech. Předesílám, že dorty níže považuji za opravdu vydařené, a proto je jich tu také tak málo:-) 

Pečení zdar:-)