Meruňková zmrzlina

Už to začíná být ohraná písnička. Poté co jsme zpracovali obří úrodu rybízu, třešní a malin, nás teď vydatně zaměstnávají meruňky (a to nás ještě brzy čekaji švestky). Opět došlo na klasické zpracování v podobě marmelády, koláče, dokonce i dortu, ale pořád to nebylo dost, takže jsem pátrala po dalším využití a našla recept na meruňkovou zmrzlinu. Jako u všech zmrzlin je příprava velice jednoduchá a rychlá, jen je nutné  s ní začít den dopředu.

Ingredience: (cca 1 litr)

700 g meruněk

150 ml vody

100 g cukru krupice

400 ml smetany ke ke šlehání

2 lžíce likéru Amaretto

Omyté meruňky si vypeckujeme a nakrájíme na menší kousky. Do kastrolu dáme vodu a spolu s meruňkami přivedeme k varu,. Chvíli povaříme a pak rozmixujeme do hladka. Pro jemnější výsledek směs propasírujeme přes síto a osladíme. Necháme vychladit do druhého dne.

Do vychladlého meruňkového pyré vmícháme studenou smetanu ke šlehání a Amaretto a dáme do zmrzlinovače. Dále postupujeme podle návodu na zmrzlinovači. Zmrzlinu dáme do mrazáku minimálně na 4 hodiny. Před konzumací necháme zmrzlinu zhruba 15 minut povolit.

Tipy:

Zmrzlinu můžete doplnit opraženými mandlovými lupínky, které přidáte zhruba 5 minut před koncem přípravy ve zmrzlinovači. Na uvedené množství stačí 50 g lupínků. Mě tato kombinace, ale moc neoslovila.

Malá knižní recenze: Dezerty jedna báseň (Mirka van Gils Slavíková)

Kuchařky si sama nekupuji a to z prostého důvodu, nemám na ně doma místo. Tedy kdyby se našla nějaká, která by mě obzvlášť zaujala, asi bych udělala výjimku, ale ještě jsem na takovou nepotkala. Na kuchařku Dezerty jedna báseň jsem narazila při listování časopisem o vaření a především kvůli její autorce jsem si říkala, že až jí někde v knihkupectví potkám, tak si jí určitě minimálně prolistuji. Mirka Slavíková patří k nejlepším a nejuznávanějším českým cukrářkám, takže jsem na její kuchařku byla moc zvědavá. Shodou okolností tuto kuchařku dřív než já potkal v knihkupectví můj taťka a tak se stalo, že jsem jí dostala dárkem k narozeninám a měla jsem to bez práce a rozhodování, zda jí potřebuji či nikoliv:-) Knížka je naštěstí poměrně skladná a jejích 124 stran se vejde i do mého pidibytu.

Co se týká obsahu ten je zaměřen především na francouzské sladké pečivo - makronky, madlenky, financiers, kokosky a jim podobné. Nejde tedy o žádné o supersložité recepty nad jejichž přípravou by člověk trávil hodiny času. Ozvláštněním celé knížky je malá exkurze do historie jednotlivých pochutin, díky které je přiblíženo pozadí vzniku receptů. Na dalších stránkách jsou pak jednotlivé recepty většinou v několika různých chuťových obměnách. 

Za velké plus knížky považuji fotografie u každého receptu a použití kvalitního papíru. Také se mi líbily střípky z historie, které v člověku vzbuzují chuť recepty ihned vyzkoušet. Kdo by také nechtěl ochutnat sladkost oblíbenou na dvoře královny Marie Antoinetty? Co mě naopak moc nezaujalo je styling fotografií, který na mě mnohdy působil smutným a tmavým dojmem, ale to je věc vkusu. Recepty jsou sepsané stručně, což do značné míry souvisí s jejich jednoduchostí. Pouze v případě makronek bych začátečníkům doporučila pro zdárný výsledek načerpat informace i jinde (třeba zde u mě na blogu nebo prohledejte internet).

Ukázka z knížky Dezerty jedna báseň

Knížka Dezerty jedna báseň rozhodně nepatří k těm, které by musel mít každý ve své knihovně, mně se ale svým zaměřením trefila do vkusu. Mimo makronek je pro mě většina receptů nová a svou jednoduchostí i lákavá k vyzkoušení. Konečně snad také použiji formu na madlenky, která je součástí mé domácnosti už přes rok. Prvním receptem, který jsem vyzkoušela byly financiers a to hlavně proto, že jsem krásně zužitkovala bílky, které mi zbyly z výroby žloutkového krému, o tom ale až jindy:-)

(Raw) Malinový dort

Nikdy jsem si nemyslela, že bychom mohli mít doma tolik malin, že nebudeme vědět co s nimi. Pravda, byli jsme na to tři místo obvyklých pěti, ale i tak jsem byla překvapená, kolik se nám letos urodilo. Díky tomu došlo konečně i na zkoušku tohoto receptu, který už mám v receptáři snad přes rok a pořád ne a ne ho vyzkoušet. Naštěstí jsem ho ale nevyhodila, což občas s dlouho nevyzkoušenými recepty dělám, protože jinka bych se v bytě nehla:-)

Dort je ze zcela jiného ranku, jelikož se jedná o raw recept, tzn. že použité potraviny neprošli teplotou vyšší než 42°C, jde tedy o nepečený dort. Raw sladkosti obsahují často velké množství ořechů a nejinak tomu je i v případě tohoto receptu. Dortík je dobrý, i když pro někoho může být jeho chuť trošku nezvyklá. Pokud tedy vyloženě netrváte na úpravě raw, doporučuji na těsto použít základ na cheesecake tj. rozdrcené sušenky s máslem.

Těsto: (forma o průměru 18 cm)

100 g mandlí

50 g sušených datlí

Náplň:

250 g kešu ořechů

80 g kokosového oleje

60 g sirupu z agáve

125 g malin

šťáva z poloviny citronu

Mandle si den předem namočíme do vody, aby změkly a totéž uděláme i s kešu ořechy. Datle si nakrájíme na menší kousky a spolu se slitými mandlemi dáme do foodprocessoru (mixéru) a mixujeme, dokud se nevytvoří kompaktní směs. Těsto přesuneme do formy vyložené pečícím papírem a dobře upěchujeme.

Slijeme si kešu ořechy a dáme je spolu s kokosovým olejem, sirupem z agáve a vymačkanou citronovou šťávou do foodprocessoru. Celou směs rozmixujeme na konzistenci kaše. Ochutnáme, zda je směs dostatečně sladká a případně dosladíme sirupem a promixujeme. Polovinu ořechové směsi odebereme a dáme ji jako druhou vrstvu do dortové formy. Do mixéru přidáme omyté maliny, řádně rozmixujeme a přemístíme do formy. Dort dáme zhruba na 12 hodin (přes noc) do mrazáku, před podáváním ho necháme několik hodin v lednici, aby nebyl příliš tuhý.

Tipy:

Dort uchovávejte v lednici, aby držel tvar.

Pěna z červeného rybízu

Tolik červeného rybízu jako letos se nám snad ještě neurodilo. Poté co jsem uvařila tak 10 kilo marmelády a jeho množství se moc neztenčilo, jsem začala přemýšlet, co s ním dál. Samozřejmě nesměla chybět klasika v podobě kynutého koláče s drobenkou (recept najdete zde). Ovšem ten se všem rychle zají, takže víc jak jednou týdně se péct nedá, tak co s tím zbytkem. Tak mě napadlo zkusit udělat z rybízu pěnu a nápad to nebyl vůbec špatný, tedy alespoň podle odezvy mých ochutnávačů. Při druhém pokusu jsem se rozhodla pěnu vylepšit o pěnu z hořké čokolády, ale výsledek mě zklamal, protože čokoláda ač v menšině chuť rybízu zcela přebila, takže příště určitě bez ní.

Ingredience: (cca na 4 porce)

250 g rybízu

100 g cukru

200 ml smetany ke šlehání

12 g mleté želatiny

Rybíz si omyjeme. Pokud máte lis na ovoce, pak ho celý prolisujeme, abychom získali 200 g šťávy. Kdo lis nemá, má bohužel nepoměrně víc práce. Rybíz odstopkujeme, krátce povaříme, aby změknul a přes síto přepasírujeme na potřebných 200 g šťávy.

Želatinu zalijeme trochou studené vody a necháme nabobtnat. Šťávu s cukrem dáme do kastrolku a povaříme, aby se cukr rozpustil. Směs odstavíme, necháme zhruba minutu zchladnout a vmícháme do ní nabobtnalou želatinu a mícháme do rozpuštění. Základ pěny necháme vychladnout. V míse ušleháme smetanu do tuha a opatrně jí postupně vmícháváme do vychladlé směsi. Naplníme pohárky a dáme minimálně na 4 hodiny ztuhnout do lednice.

Tipy:

Množství cukru záleží na Vaší chuti. Každopádně mějte na paměti, že šlehačka chuť rybízu hodně zjemní, takže se může snadno stát, že pěna bude mdlá, pokud jí moc osladíte.