Můj první svatební dort

Celé to začalo už v únoru, když mě kamarádka poprosila, zda bych jí neupekla na svatbu dort. Upéct svatební dort mě vždycky lákalo, takže jsem měla radost, že si to budu moci konečně vyzkoušet. Přáním byl bílý čtyřpatrový dort s vodopádem růží. Růže měly být různě velké a v několika odstínech šampaňské zlaté. Později ještě přibylo přání mít na bocích mřížkování s perličkami.

Od té doby jsem tedy postupně řešila, jak to celé vlastně zrealizuji, protože jsem pekla pouze dva menší dvoupatrové dorty, takže v oblasti patrových dortů jsem byla absolutní neznalec. Otázek k vyřešení na mě čekalo dost, mj. kde budu dort skladovat, na čem s ním budu manipulovat, jak ho sestavím a zajistím, aby se nepropadl, jak připevnit růže a v neposlední řadě také jak ho přepravím na svatbu. Samozřejmě bylo také třeba vyřešit, přesné rozměry jednotlivých pater, spočítat si, kolik surovin na to všechno bude třeba a taky si obstarat všechny potřebné pomůcky. No prostě na jednu hlavu toho bylo až až. Naštěstí mi hodně pomohlo pročítání diskuzí na různých fórech o pečení, takže nakonec jsem našla odpověď na většinu svých otázek. A u těch ostatních mi nezbylo než se rozhodnout pro nějaké řešení.

Abych si byla opravdu jistá, že vše půjde, tak jak má, rozhodla jsem se upéct si zkušební dortík. Zkouška dopadla vcelku dobře, takže jsem se mohla plně vrhnout do příprav. První na řadu přišla výroba růží. Plán byl udělat vždy 8 růží ve třech různých odstínech „zlaté“. Míchání barev se mi moc nedařilo, buď byly barvy moc žluté nebo moc světlé a nebo rozdíly mezi jednotlivými odstíny nebyly dostatečně výrazné, takže mi barvení zabralo víc jak dvě hodiny. Samotná výroba mi pak zabrala zhruba 15 hodin aneb 5 večerů ve společnosti růží.

Na dort pak bylo potřeba upéct 8 korpusů (každé patro tvořily dva), udělat krém z 2,5 kila čokolády, náplň z 3 kila višní a máslový krém z 1,5 kila másla. Takže taky žádná brnkačka. Proto jsem si raději vytvořila rozpis co, kdy a v jakém množství mám udělat, abych to nezmotala, jak bývá mým dobrým zvykem:) Připravit tohle všechno mi zabralo 10 hodin a to jsem se neflákala. Tím byly přípravy hotové a zbývalo se vrhnout na samotnou tvorbu dortu. Takže jsem si postupně zarovnala všechny korpusy do roviny, prořízla je a naplnila je čokoládovým krémem a višněmi. Každé patro jsem dala na chvíli ztuhnout do lednice a pak jsem je obmazala a zarovnala máslovým krémem. Takto připravené korpusy jsem pak nechala přes noc chladit v lednici.

Druhý den jsem dort potahovala. Vzhledem k velikosti dortu jsem si koupila potahovací hmotu v sedmikilovém kyblíku, se kterou jsem se ale pěkně potrápila. Hmota byla tvrdá jako kámen a dalo mi pěkně zabrat než jsem jí
vyndala a propracovala tak, aby se s ní dalo pracovat. Samotné potahování a dozdobení mřížkou a perličkami šlo hladce. Jako poslední přišlo na řadu vyztužení dortu. Za tímto účelem jsem si koupila speciální dřevěné výztuže, které bylo potřeba zkrátit podle skutečné výšky dortu. Takže jsem vzala do ruky pilku a pilovala jako o život, prostě typicky cukrářská práce:-)

Způsob převozu jsem dlouho zvažovala a ještě týden před svatbou jsem byla přesvědčená, že dort povezeme v celku. Pak jsem ale zjistila, že sehnat potřebně velkou krabici, bude asi oříšek a začala jsem se pomalu přiklánět k variantě rozloženého dortu. Jasno jsem měla hned, jak jsem naplnila spodní korpus. Byl tak těžký, že jsem ho sotva unesla a to na něm ještě ani nebyla potahovací hmota (ani jsem se ho neodvážila zvážit, jak jsem se bála, že bych ho mohla pustit). U ostatních pater jsem věděla, že mají dohromady 9 kg (také bez potahu), takže představa, že tohle všechno dáme na sebe a budeme s tím muset manipulovat mi přišla hned nereálná. Převoz tedy probíhal v rozloženém stavu, každé patro v jedné krabici. Naštěstí má můj taťka auto s velkým a rovným kufrem, takže se nám tam vše krásně vešlo. Růže, které jsou křehké, jsem si raději dala na klín. Cestou jsme museli zdolat 20 km. Vzhledem k množství nervózních řidičů, kteří nás cestou předjížděli, jsem si řekla, že pro příště (pokud nějaké bude) si pořídím nálepku „dort na palubě“. Celou trasu jsme zvládli ujet za půl hodiny. Na místě pak bylo potřeba dort vybalit, poskládat patra na sebe, zamaskovat spoje bordurou a naaranžovat růže. A takhle to celé dopadlo:-)

Dort vážil odhadem 20 kg a práce na něm mi celkem zabrala 40 hodin. Nebudu lhát, byl to pěkný zápřah, ale ten pocit, že jsem to zvládla, mi to bohatě vynahradil. Dort se navíc líbil a taky chutnal, takže mise splněna:)