Pěna z červeného rybízu

Tolik červeného rybízu jako letos se nám snad ještě neurodilo. Poté co jsem uvařila tak 10 kilo marmelády a jeho množství se moc neztenčilo, jsem začala přemýšlet, co s ním dál. Samozřejmě nesměla chybět klasika v podobě kynutého koláče s drobenkou (recept najdete zde). Ovšem ten se všem rychle zají, takže víc jak jednou týdně se péct nedá, tak co s tím zbytkem. Tak mě napadlo zkusit udělat z rybízu pěnu a nápad to nebyl vůbec špatný, tedy alespoň podle odezvy mých ochutnávačů. Při druhém pokusu jsem se rozhodla pěnu vylepšit o pěnu z hořké čokolády, ale výsledek mě zklamal, protože čokoláda ač v menšině chuť rybízu zcela přebila, takže příště určitě bez ní.

Ingredience: (cca na 4 porce)

250 g rybízu

100 g cukru

200 ml smetany ke šlehání

12 g mleté želatiny

Rybíz si omyjeme. Pokud máte lis na ovoce, pak ho celý prolisujeme, abychom získali 200 g šťávy. Kdo lis nemá, má bohužel nepoměrně víc práce. Rybíz odstopkujeme, krátce povaříme, aby změknul a přes síto přepasírujeme na potřebných 200 g šťávy.

Želatinu zalijeme trochou studené vody a necháme nabobtnat. Šťávu s cukrem dáme do kastrolku a povaříme, aby se cukr rozpustil. Směs odstavíme, necháme zhruba minutu zchladnout a vmícháme do ní nabobtnalou želatinu a mícháme do rozpuštění. Základ pěny necháme vychladnout. V míse ušleháme smetanu do tuha a opatrně jí postupně vmícháváme do vychladlé směsi. Naplníme pohárky a dáme minimálně na 4 hodiny ztuhnout do lednice.

Tipy:

Množství cukru záleží na Vaší chuti. Každopádně mějte na paměti, že šlehačka chuť rybízu hodně zjemní, takže se může snadno stát, že pěna bude mdlá, pokud jí moc osladíte.

Třešňový clafoutis

Konec června mám vždycky nabitý. Mí drazí rodičové touto dobou jezdí na dovolenou a mně zůstane na starost zahrada plná rybízu, třešní a malin. Z rybízu dělám marmeládu, maliny většinou sníme jen tak, ale co s těmi třešněmi. Přesně vzato nemáme totiž klasické třešně, ale odrůdu zvanou chrupky, která není tak červená a chuťově je trochu nahořklá, ale i přesto je dobrá. Nehodí se ale moc na marmelády, i když já jsem jí letos zkusila udělat s trochou rybízu, tak uvidíme, zda bude chutnat. 

Pro inspiraci na koláč jsem si odskočila do Francie. Clafoutis je vlastně obdoba české bublaniny, ale těsto je mnohem vláčnější a nehrozí tak udušení jako naší bublaninou:) Variací na tento recept existuje nespočet, já mám jeden osvědčený (použitý i v receptu na obrácený jablkový koláč), takže nemám potřebu experimentovat, i když tentokrát mě výsledný vzhled trochu zklamal, protože třešně mi zůstaly v těstě hodně dole. Naštěstí na chuti to nic nemění.

Těsto: (forma o průměru 24 cm)

120 g hladké mouky

50 g cukru krupice

200 ml smetany ke šlehání

1 vejce

2 žloutky

1/2 prášku do pečiva

500 g vypeckovaných třešní

Vejce s cukrem si vyšleháme do světlé pěny. Přidáme prosátou mouku s práškem do pečiva a nakonec opatrně, tak abychom si nezacákali celou kuchyň, vešleháme smetanu. Dno dortové nebo koláčové formy si vyložíme pečícím papírem a poklademe ho vypeckovanými třešněmi. Zalijeme těstem a pečeme v předehřáté troubě na 180°C zhruba 30-40 minut. Koláč můžeme podávat teplý i studený.

Tipy:

Třešně můžete použít i s peckami, údajně by pak měly mít lepší chuť a odpadne Vám tak práce s odpeckováváním. Nejsem si ovšem jistá, zda to ocení také strávníci:) Vypeckované třešně můžete předem naložit do třešňové pálenky, kterou bohužel nemám, takže jsem tento krok musela vynechat.

Zapomenuté narozeniny

Jsem hrozná ostuda, úplně jsem zapomněla, že už je to rok, co existuje tento blog. Tedy abych byla přesná bylo tomu už 31.května, takže se ani nebudu snažit svou zapomnětlivost omlouvat a prostě a jednoduše si sypu popel na hlavu. Původně (tj. před rokem) jsem chtěla k prvnímu výročí upéct něco opravdu speciálního, ale to už je teď pasé. Rozhodla jsem se tedy alespoň vystavit fotky dortů a minidezertů, které se na blog nedostaly a tak trochu vypovídají o mém ročním počínání.

Když jsem blog zakládala, nedovedla jsem si představit, jak těžké je neustále hledat nějaké recepty, které stojí za publikování. Samotné pečení, focení, sepsání a vystavení také nějaký čas zaberou. S původním osobním závazkem jeden příspěvek za týden jsem měla velký problém, ale nakonec jsem se s tím celkem popasovala. O to větší obdiv teď chovám ke všem bloggerům, kteří i po několika letech přispívání přichází pravidelně s novými a zajímavými příspěvky.

Já jsem měla a mám největší problém s focením. Doma mám poměrně málo světla a navíc peču po večerech, takže pořídit dobrou fotku se v mém případě rovná téměř zázraku. Nemluvě o mé nepřílišné kreativitě při food stylingu (fotky níže toho budiž důkazem, většinou jedna jako druhá).
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Minidezerty dělám strašně ráda, výsledek je vždy hezký na oko, protože co je malé to je hezké, takže nějaká ta nedokonalost se lehce ztratí. Na fotce níže jsou následující: tiramisu, výběr čokoládových dezertů, výběr dezertů s čokoládou a jahodami, broskvová charlotta, cupcakes s čokoládovým krémem, makronky s pistáciovým a karamelovým krémem.

S dorty je to trošku horší než s minidezerty, většinou je dokončuji těsně před konzumací, takže nebývají tak vzhledově uhlazené, jak by si  zasloužily. Největší problém mám s rovnými boky, které se mi prostě zatím nedaří, ale mám pocit, že se už trochu zlepšuji. U pěnových dortů jsou boky jednoduché, ale zase nikdy nevíte, jestli pořádně zatuhnou, takže je to tak trochu sázka do loterie.

Dorty: s citronovou pěnou a čokoládovou ganache, s borůvkovou pěnou a želé, meruňkový dort s čokoládou a citronový pěnový dort.

Poslední kategorií, které jsem se za ten rok věnovala, jsou potahované dorty. Zatím jsem úspěšná tak napůl, ale jelikož jsem nikdy nebyla moc zručná a moje umělecké nadání se přes veškeré snahy pohybuje na hranici nuly, tak jsem vlastně předčila vlastní očekávaní:) Za vše v tomto případě, ale vděčím všemožným cukrářským fórům, kde člověk najde téměř všechny potřebné informace a zbytek už je holt o cviku a zkušenostech. Předesílám, že dorty níže považuji za opravdu vydařené, a proto je jich tu také tak málo:-) 

Pečení zdar:-)

Ovesné řezy se sušeným ovocem

Po delší době jsem vyzkoušela recept, který lze zařadit do kategorie zdravé pečení. Jedná se vlastně o obdobu müsli tyčinek, základem je banán a ovesné vločky, zbytek si můžete namíchat podle své chuti. Recept navíc splňuje mé oblíbené kritérium tj. je velice rychlý na přípravu a samozřejmě výsledek i dobře chutná, jinak bych se o něj nedělila:-)

Ingredience: (na cca 10 kusů)

1 vyzrálý banán

100 g ovesných vloček

40 g sušených datlí bez pecky

40 g sušených meruněk

1/2 lžičky koření "mixed spice" nebo skořice

Datle a meruňky si zalijeme horkou vodou a necháme chvíli odstát. Poté vodu slijeme a změklé ovoce nakrájíme na malé kousky. V míse si pomocí vidličky rozmačkáme banán, přidáme vločky, pokrájené ovoce, koření a promícháme. Vzniklou hmotu přemístíme na malý plech vyložený pečícím papírem, vytvarujeme podle toho, jak chceme mít řezy vysoké a upěchujeme. Pečeme v předehřáté troubě na 180°C zhruba 30 minut. Necháme vychladnout a nakrájíme na požadované tvary (kostky nebo tyčinky).

Tipy:

Výsledná konzistence a chuť záleží na velikosti použitého banánu. Větší banán znamená ve výsledku více banánové chuti a také mazlavější konzistenci, u malého je to samozřejmě naopak. "Mixed spice" je směs koření typická pro anglickou kuchyni. Pokud byste si tuto směs chtěli připravit, na internetu je dostupná spoustu receptů nebo si jí můžete koupit hotovou v obchodech s anglickými potravinami.

Jahodová roláda s mascarpone

Konečně dozrávají domácí jahody, ale bohužel jich zatím nemáme tolik, takže žádný z oblíbených jahodových receptů realizovat nemůžu. Jelikož jsem si pořídila nový plech určený pro pláty těsta a na rolády, tak jsem ho alespoň hned vyzkoušela při přípravě této rolády. Celou roládu jsem měla hotovou za necelou hodinku a to včetně chladnutí těsta, takže je to rychlovka. Konzumaci ale doporučuji až poté co se roláda několik hodin uleží a chutě se propojí.

Těsto: (plát cca 30 x 20 cm)

3 vejce

60 g cukru

50 g hladké mouky

25 g holandského kakaa

25 g oleje

Náplň:

250 g mascarpone

125 g smetany ke šlehání

2 lžíce moučkového cukru

100 g jahod

Oddělíme si žloutky od bílků a bílky spolu s cukrem šleháme do tuhého sněhu zhruba 5-7 minut. Poté vešleháme na nejnižší rychlost po jednom žloutky a postupně také olej. Mouku a kakao si prosejeme a na dvakrát opatrně vmícháme tak, aby nám těsto příliš nespadlo. Rozetřeme na plech vyložený pečícím papírem a pečeme v předehřáté troubě na 170°C zhruba 10 minut. Upečené piškot by mělo být pružné a po lehkém stlačení by se mělo vrátit zpět. Piškot přesuneme na čistou pocukrovanou utěrku a ještě teplý opatrně zavineme.

Na náplň si smícháme mascarpone se šlehačkou a cukrem a opatrně ručně metlou vyšleháme. Použití elektrického šlehače se v tomto případě raději vyhněte jelikož by se směs mohla srazit. Hotový krém rozetřeme na vychladlou roládu a poklademe jahodami, které jsme si pokrájeli na plátky. Roládu zavineme, pocukrujeme a dáme vychladit do lednice.

Tipy:

Pokud máte raději roládu světlou, nahraďte množství kakaa stejným množstvím mouky. Dobu šlehání bílků nezkracujte, díky tomu získá směs na stabilitě a při vmíchávání mouky se pak nemusíte tolik bát, že Vám těsto spadne. Mascarpone se šlehačkou šlehám raději ručně, jelikož se tak vyhnu případnému sražení směsi.